Zakletá do dřeva
Zakletá do dřeva
Anotace: ...
Byla to
...
Židle
Tolikrát jsem ji nenáviděl
že si v rohu
tiše žije
a směje se mému opilství
i básním které jsem ti
kdysi napsal
V měsíčním světle
však byla vílou
z mořských vln
a její krása mi
nepatřila
Čím více se podobala
ženě
tím víc jsem ji ztrácel
Vzdalovala se mi
jako nikdo na světě
Věděl jsem to
a respektoval
ale trpěl
protože tu celou dobu
byla místo tebe
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Miluju židle,
co na mě sedí,
houpat je mohu...
Miluju židle
schoulené v rohu,
když usnou v stohu.
Miluju židle,
co nemaj nohu.
Však k žití vlohu.
15.06.2016 02:14:05 | Špáďa
Čím více se podobala
ženě
tím víc jsem ji ztrácel
Vzdalovala se mi
jako nikdo na světě
Věděl jsem to
a respektoval
ale trpěl
protože tu celou dobu
byla místo tebe.....
Krásně napsané ST!!!
29.08.2010 19:57:00 | xoxoxo
Děkuji ;) že jste se naladili na podobnou strunku a čtení této básně nebylo ztrátou času :D Vážím si Vašich slov.
29.08.2010 18:21:00 | Jasmin de Paris
