Nitra mého

Proč mám tě navždy
ve své paměti
když spatřím tě sotva
spočtu do pěti.

Když pláčeš
nad marností brouka
že chceš klid
přitom vítr fouká.

Tak toužíš
objímat muže
jenž by jen
tobě růže.

Smutníš a v duši tvé
jsou nadále zmatky
jdeš dopředu
přitom couváš zpátky.

A tak jen
cukrkandl z medu
ničí v tobě
smrti kapky jedu.

A kdybych směl
z hor ti přinesu
jen když mohu tvou
spatřit noblesu.

A mohl tak být
jen chvíli blíž
já dávno znám
i ty dnes víš.