V láhvi
místo piva
plave
kus textu
k nové písni o tobě
a otisk tvých rtů
na hrdle
pomalu chladne a usychá
a je pořád tak sladký
jako na začátku našeho vztahu
...
sedím na molu
na konci posledního rozežraného
prkna
v přístavu
které se propadá hanbou
pod takovou tíhou
sprostých slov
...
a umírající chemické složení
tvé rtěnky
se smutně propíjí
do mých upocených dlaní
nevím co jsem tím chtěl říct
ale je mi ze všeho pěkně zle
...
Město mi za zády podivně
šplouchá
a ty kdesi hluboko
v láhvi jsi nehybnou součástí
písně