III

Fialové světlo osvítilo mojí duši a zaplavilo mou mysl otázkami.
Jak dlouho potrvá moje samota?
Pocítím někdy skutečné štěstí?
Dotknu se někdy tvé nahé duše?
Ucítím někdy vůni tvé čisté kůže smíšenou s vůní rozkvetlé louky pokryté ranní rosou?
Osloví mne někdy nějaká rozkošná bytost Básníku? Veršotepče? Snílku?
DEBILE! ZFETOVANÁ KREATURO! UBOŽÁKU, COS NEDAL MATURU!
ZKURVENEJ VOŽRALO! NEZODPOVĚDNEJ CHULIGÁNE!
...srdce stéká po stěně do odpadkového koše...