kola vlaku tmou si duní
odváží pryč to co mám rád
mašina po kolejích funí
někomu mává kamarád
včera jsme ještě byli spolu
zářící oči, vlhké dlaně
a večer tma je plná bolu
světla vlaku jsou oči saně
nádražím loučení si chodí
u každého se zastaví
pár kamarádů sebou vodí
a každému je představí
vlak se jednou možná vrátí
ty budeš za oknem se smát
přijedeš touhle známou tratí
tvůj úsměv zase bude hřát...
Přijede známou tratí,
náruč prázdnou zaplní,
ta toužebná se vrátí,
po přestálé řadě dní...
09.01.2006 11:11:00 | Krtica
ten závěrečnej verš je moc vynucenej... rým na úkor významu... zkus se na to ještě kouknout... tam, kde má báseň vygradovat, jsi to naopak udusil(a)... jinak jsem spokojená
07.01.2006 14:04:00 | SNOWGIRL