Rouháš se
Rouháš se
Stojíš na místě
kam dovedly tě kroky
za tebou zůstalo všechno
nebo taky možná jen
pár nejasných stop v prachu
jak málo
když chtěla jsi zanechat
otisky vpité do srdcí
a úsměvů
prstem v písku
sčítáš své prohry
a znáš jejich důvody
k čemu
pro zjištění
že svazují ještě víc
jak nicotné jsou najednou výhry
utopené ve vnitřní bolesti
prožitých okamžiků
zase se rouháš
jako vždy
když sama v sebe
nevěříš
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
na zdejší průměr vhodná
12.11.2010 23:12:00 | Lilien
...rouhati se je lidské, nakonec nás asi i takové Bůh stvořil...a jak říká klasik: nic lidského nám není cizí... :-)))
16.09.2010 11:36:00 | Lota
to není rouhání, to je takový pocit
někdy napadá hned a někdy jenom v noci
13.09.2010 21:38:00 | Verena
ne..
nerouhas se..
otisky v srdci a usmevy
zdali jsi nechala ty ptas se?
ano..
byl, je a bude jich ocean..
bezbrehy..
12.09.2010 08:36:00 | Bean
utopená v bolesti
zapomínáš na štěstí,
do prachu píšeš o víře,
nad Tebou hlava rytíře ...
on přece hlídá Tvoje kroky,
vede Ti ruku, hladí boky,
je strážce Tvého prokletí,
jeho hlas .... v dáli odletí ...
10.09.2010 10:41:00 | nejsembásník
