Znamení na talíři

Pozdějším zástupům teče voda mezi prsty
Zachytí se na špičkách
Aby dobře viděla na celou zem
A nebála se volných pádů
Za nepřátelskou linii přátelských konečků prstů
Co hladí pouhým dotekem

Osaměle ležící v polštářích vystlaných levandulově zabarvenými valouny
Osaměle stojící u nemýlících se milníků
Modlící se za blízkost o kterou už nikdo nestojí
Na jazyku slanou chuť
Olízanou ze stánků, cigaret a holé kůže na předloktí

Rána plná odjezdů za lepším
Večery navracejících se znovunavrácených

Stárnutí v každém úderu srdce
V každém krátkém nádechu a dlouhém výdechu
Slova vmíchaná do zbytku marcipánu v koutku úst

Jako by dnes slova, sliby a doteky něco znamenaly...