Bouře

Bouře

A přišla bouře,
Co trhala na kusy
Vnitřní světy
Ne už masky
Ale srdce, sny
To samotné jádro
Na kusy se tříštilo

Jako stoletá voda,
Co ničí starý prales

Jako výbuch sopky,
Již stihlo i zemětřesení
V jednom sledu

Mé srdce, má duše…
Vše, co pod nohama
Jsem měla jisto…
Plavalo, vznášelo se,
Odplouvalo
Po kouscích pryč.

Po bouři zůstal stát prales tichý.
Holé větve smrků, borovic, modřínů
Čněly vysoko k nebi
Silné v kořenech
Silnější než stoletá voda
i všechno zemské běsnění.
Stály holé…
Zcela prázdné…
Jen jiskra života jim zbyla
Snad duše,
Tak jak ji neznaly.

Spláchnuti, vyčištěni
Zbaveni všech svých iluzí…
Stály nazí…
Nazí….
Jako před zrcadlem stvoření
A vítr
Jim ve vánku kolébal
Holé větve v korunách stromů,
Šeptaje cosi…
o dnu číslo 1.

***