Už nevím jak dál.
sama sebe se ptám:
proč jsem tak zmatená?!
Ať jsem vzhůru, anebo spím,
ať se směji, anebo brečím,
jen o vás ustavičně přemýšlím.
Tak se vás jednotlivě ptám,
v tichosti vám zmateně naslouchám
a pevně v odpovědi doufám.
Skutečně pro tebe človíčku znamenám víc,
než tvá víra a ničím neutuchající láska k jiné ženě?!
Opravdu žiješ jen sám pro sebe
a považuješ mě za další lehkou dívku do své sbírky?!
Dokážeš mě milovat, proto jaká jsem,
abych ti mohla bezmezně věřit a otevřít ti svou náruč?!
Ustavičně o vás přemýšlím a stále pochybuji,
a proto budu raději věrná upřímné lásce,
kterou sdílím s neobyčejným mužem svého srdce.
Závěr mě chytl za srdénko... moc hezké a skutečně upřímné... také miluji víc než lze vyjádřit a aj já mohla bych použít poslední Tvoju větu! ST!!!
10.10.2010 20:44:00 | NikitaNikaT.
Líbí se mi velice, hlavně poslední část jak už také bylo řečeno :) ST!
03.10.2010 00:09:00 | Anne Leyyd