Vzhůru nohama
Vzhůru nohama
Anotace: Házím mincí a konám. A nikdy je moc dlouhá doba. Minulost jako koule na noze.
Prsty, stvrdlé od strun, loví
z kapes, sytě šarlatových,
lístky do pekla.
Z tenké oceli.
Hvězdy svítí pořád níž
a za sebe už nevidíš,
jak ty zbytky vězení
tebe oželí.
Chtít pochopení pro šílence
z davů v moci dekadence,
dál upířím efektem
krmit diváky.
Drtit zuby řetěz z nohou
Stejně sotva chodit mohou.
Nechám je tu na náměstí
jako krmi pro ptáky.
Čerň, co přišla ze sklepení
strašila tě. Už tu není.
Měla jsem se smířit s tím.
Dusila pár dětských duší
botou s ostruhou...
Vztah Rimbauda s Verlainem...
na Absinthem pokřtěném
svazku dua psychopatů,
co sešli se pod duhou,
sešitá chomáčem drátů
neumím to jinak, vím.
Zaniká ten zbytek světa
co ukončí tvoje věta
se SBOHEM –
slovem posledním...?
V pekle čekáš na anděla
Kterým být jsem tolik chtěla.
Teď nevím, zda poletím.
Kradu peří stovce ptáků-
Sejdeme se u majáku.
Za tři, čtyři století.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Čekal jsem rým na "psychopatů" a nic... Škoda. Ten by mě docela zajímal.
02.10.2010 22:01:00 | Bůchví...
I od minulosti se dá odpoutat. Sice ne na věky, přece nám k něčemu byla - k tomu, abychom byli tím, čím jsme. A já jsem typickým příkladem této pravdy. A jsem na sebe upřímně hrdá. St.
30.09.2010 22:13:00 | myší královna
Nikdy je moc dlouhá doba, to se mi líbí! Prokletí básníci ti sedí..tohle se podařilo. Skoro bych řekl, že na tebe mají dobrý vliv :-)
A jinak, být andělem - to je těžký úděl..neriskoval bych to ;-)
30.09.2010 20:57:00 | Chancer
