pod svrchníkem...

Anotace: bývá útulně...

na konci léta
ve večerním chladu
unavená slova
usnula na gobelínu
a snila o teple úst
zatímco já
mlčenlivě procházím
přes temnou silnici
vinoucí se jako klubko
nočních hadů
poskvrněné padajícím listím
z akátů...

kráčím pod pláštěm tmy
s jistým úmyslem
do háje ušlechtilých sekvojí
zjizvených časem
ožehnutých blesky
avšak stále to živých pomníků
proti kterým jsou coloseum
či Pantheon pouhé trosky...

tam k tomu místu
kde ve stínu velikánů
spatřím tebe
v kabátku ze švestkového sametu
se zlatou vestou
šňůrkového zapínání
třírohým kloboučkem
zasazeným do kadeří
tam kde v jemné kratochvíli
se lesním vzduchem
nese tvůj hlas libozvučnosti
ve zpěvu s brhlíky a drozdy...

vystoupil jsem z dřevité zdi…

slečno zapoměla jste si převlečník…

usmála ses tak
že měsíc pobledlý
přílišnou konzumací černě
vyvrhl nečekanou záři
a špitlas
ty můj šatnáři…

já tě vyzval na parket
z pařezu vždyzelené obryně
kde spolu tančíme kotilion
v rozvířeném pohybu
pylu ve vodě
stejně ladně
jako cirkulace hvězd
ve hvězdokupě
jako dvě břízy
k sobě skloněni
v gotickém oblouku
obklopeni neprostupnými hvozdy…