.
Jsou slova, co proříznou vzduch
jak ostří nože nabroušené
a těsně před srdcem zastaví svůj let,
však srdce je proti nim obrněné.
Těžko se berou zpět,
vlastně se zdá, že byla cílená,
nepatřila milované ženě.
Namísto úsměvu maska jen kamenná
a city jsou do klece uzamčené.
Ne, už to nebolí, svět se točí dál.
Slova jak jed, co jsi namíchal
neublíží.
Občas jen tíží
a trpce chutná žít.
Tak pohněme se už z místa,
smlouva mírová se chystá,
co slovům tupí hrot
a zbraním dodá klid!
.
Taky to někdy zabolí, jen to jaksi nevnímat, odpustit, a jíti dál. Každý to zná,
ale život je takový.
01.03.2024 20:55:02 | Paulín
Jituš, skvělé a prostě suprově podané dílko, poslední sloka je prostě 100 procetní, kéž by tak myslelo vícero lidí... chjo, vím, jen bláhový človíček jsem, když si jenom tak sním, že jedného dne... přinde "To posezení" třebas v hloupém Café bar.
11.10.2010 21:49:00 | NikitaNikaT.
slova co píchají jako nůž
ty prosím nevysílej už
lepší jsou o lásce v přímém přenosu
co vysíláš hladovým z podnosu
ST
11.10.2010 12:52:00 | Kars
Na oslavu lásky já připíjím si s vámi ráda
a život Jituško,budeš mít zase znova ráda
vždyť pevné objetí máš na dosah
ukryj si ho do svých snů
co víc si potom přát
že slovy někdy bodá...
vydrž...
ať žije SVOBODA!!!
10.10.2010 18:25:00 | střelkyně1
AŤ už Tě nebodá
ať už přijde svoboda..
a pak se spolu zpumprlíkujeme na oslavu Lásky:-)
však víš..
ST
08.10.2010 14:09:00 | Mbonita
Krásně si napsala.Slova někdy do duše pěkně bodnou,proto by je měl člověk vždy nejprve zvážit,než je pustí do světa:)
08.10.2010 12:26:00 | CULIKATÁ