ve výsluní

Milý můj
jsou chvíle, kdy vzpomínky
jsou jako špendlíky do otevřené rány
a jediná hojivá náplast je smíření
a pak ten pocit, že to vše se muselo stát,
abych se ve výsluní tvé lásky
mohla na chvilinku ohřát

Ta křehká krása v dotecích a hlase

balzám na coby-kdyby
a něha v tvém hlase
...odpusť mi živote, že lásce podlehla jsem ...

když nic víc,
tak jedno máte stejný,
potkat živel, jako já,
je nezapomenutelný