Anotace: ... Které mámy sen byl násilně budíkem přerušen? ... ...osud? ...možná ...
Za soumraku
v čase usínajícího světla
v čase kdy je samota nejtíživější
jizvy na duši nejbolestivější
zapáchá strach z dalšího žití z každého vyřčeného slova
stokami ušmudlaných postranních uliček a temných zákoutí mysli.
Halelujah, radujme se
zní mocné chrámové sbory
svůdně vonící trávy.
Tiché ozvěny hřbitovní zdi tklivě odpovídají.
„Zas tu někdo chcíp
bylo mu deset
stěží víc… .“
Smrt krčí se ve tmě
skoro bázlivě
přede si
to své
mazlivé.
„Ještě.“
Po zoufalém pláči
nervní smích.
Bůh jen táhle vzdych, „ááách … .“
Vše je jak má být.
Tahle je velmi hluboká
a mnoho má svých dalších cest za každým slovem
je slovosled to muže proroka
je realitou času, strachem nitra, kovem...
12.11.2010 12:33:00 | šuměnka
Skvělé dílko,moc povedené,až jsem se opravdu zachvěla...
Zdraví Sisi
:-)
26.10.2010 21:02:00 | Sisinka
Lebkounku, tohle dílko je prostě fantasticky napsané a hlavně velice dobře podané... co na tem, že pro mě bolestné (svým způsobem, když otočím se, jenom o několik dnů zpět)a chmurné.... Za obsah, za myšlenku ST!!!
14.10.2010 06:28:00 | NikitaNikaT.