Ubohost

Anotace: jedna mizerná chvíle

Hřbetem ruky setřu řasenku a slzy,
Nešťastná jsem tak moc,
ale přesto je ten pohled do zrcadla něčím krásný...

Když lidé pláčou mají pocit, že žijí.

Jen teď poprvé mě napadá a píšu,
jak nenávidím svět.

Když pláči mám pocit že žiji?

Myslím, že teď teprv jsem k sobě upřímná
a děsí mě ten člověk uvnitř.

Když lidé pláčí, je hrozné se na ně dívat.

Teď, když vím vše,
si nejsem jistá,
že sama se sebou vydržím.

Když lidé pláčou společně, jen je to sblíží.