V nadmořské výšce xx
v růžové atmosféře
z nebytových částic
odvažuji rovnováhu
...těla
I kdybych chtěla
více...
tlakem se smršťují plíce.
V ledové lázni průhledné krystaly
nerovnost povrchu spojit se chystaly.
V ledové tříšti cinkají o sebe
medová příchuť ta je jen pro Tebe.
S nadmořskou výškou v růžovém pokoji
částice X ve dvou se rozdvojí.
Utvoří koloběh odolný světu
do dějin napíše básník svou větu.
V nadmořské výšce xx
v růžové atmosféře
z nebytových částic
Rovnováha těla vyvážena...
To jou nádherná díla
co tu tvoříš
je v nich srdce síla
v níž růžově ty hoříš...
11.11.2010 13:30:00 | šuměnka
.
navážím 20 deka soli
do ran
spolu s lžící medu
dříve než
zase ochutnáme
když
bilančně balancujeme
v nejistotě
fyzikálních zákonů
kde
zachování lásky
se jimi
po čertech
neřídí .. .
*
25.10.2010 11:38:00 | HarryHH
Co říct?
No, skvělý dílko, to se musí nechat. ;)
(Lepší než napsat tři hvězdičky a udělat ze sebe magora)
18.10.2010 15:03:00 | Corsica