Prosba
Prosba
Anotace: Občas je člověku ouvej, asi tak, jako dnesmně, a tak nezbývá nic jiního, než se z toho hrozného pocitu vypsat...
Má duše popsaná
jako arch papíru,
tíží mě velice,
tíží mě nadmíru.
Beze slov poklekám
s prosbou k nebi vzhlížím,
šeptám svou motlitbu,
ruce na prsou křížím.
Můj strážný anděli
v nebeské výši,
kdy přijdeš si pro mne,
už život mne tíží.
Bůh vdechl mi život
aniž štěstí mi přál,
můj strážný anděli,
už nemohu žít dál...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk06.04.2006 12:38:00 Christel
Jsi statečná. Zatvrď se proti nepříznivým vlivům a bojuj. Smutek odezní. Musíš věřit a hledět do budoucnosti...
12.01.2006 07:43:00 Manik
Tak tahle je výrazně lepší, i když já jsem asi moc náročnej, a tvrdím, že by tam šlo ješt dost věcí vylepšit. Jinak hlavu vzhůru! vždy se najde něco, proč žít...
11.01.2006 21:07:00 Buližník
Jo, jo... a piš nám takový pěkný věci dole, nahoře se s nimi už nepodělíš, notabene... stejně patříme do pekla, co?...:-)))
11.01.2006 20:42:00 Bajaja
No vidíš, a z hrozného pocitu je najednou na světě pěkná básnička, jen tak dál.
