Mé dcerce
Mé dcerce
Anotace: ...když se narodila, byl to takový kouzelný uzlíček co nebrečel...teď v pubertě ječí pořád...
Povedu tvé kroky, jak jen budu moct,
teď nezlob se, že jsem tak přísná...
Jsem hrdá na tvé nadání,
jenže dnešní doba není jistá...
S jistotou v srdci mohu říci,
že z tebe udělám dobrou ženu a parádnici.
Dám ti vše, co já nikdy nemohla mít
- porozumnění, jistotu a v duši klid.
Život tě naučí, ale já budu lepší učitelkou,
předběhnu i tvůj život...
Chceš kamarádku?
Stanu se i tvou kamarádkou,
která ti vždy poradí
a nikdy nijak nezradí...
Ale především jsem tvou mámou,
která má o tebe strach,
pro tebe vyrvu si i srdce z těla,
jen, aby si nikdy nezažila ten osudový krach.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Mám syna, nemůžu soudit. Fakt je, že puberta je hrozná a až v tomto období (je mu 13) jsem pochopila, že puberta se musí přežít z obou stran. Děti, aby jí přežily a rodiče je "nezabily" a rodiče, aby je nezabil infarkt či ze strany potomků "přehnaná" péče o ně.
21.10.2010 12:34:00 | Marťafon
Díky za milé "písání"
Já naštěstí musím říci, že se mi můj vztah s dcerou daří...
Je na ni spoleh, nehádáme se, fungujeme v pohodě...svěřuje se mi s láskama...a dokonce tvrdí, že má nejlepší mámu na světě...Tak jen doufám, že to, co tvrdí ve 14ti, bude tvrdit i za 10,20let...zkrátka pořád.
Jasně, že všude se najdou chybičky, které jdou zlepšit, ale kde ne?
21.10.2010 11:57:00 | Mersii
moje máma mi chtěla být taky kamarádkou - hádej jak to dopadlo - třeba jsou mámy, co to umí - ale spíš se jim do toho role mámy míchá - a to pak škrípe - píchá ... prostě nejde to
20.10.2010 19:44:00 | Romana Šamanka Ladyloba
