Kočičko...
Kočičko...
Kočičko toulavá
tak dlouho
už tě nikdo nepohladil,
já vím jak ti je,
když na dešti se
chvěješ,
příliš hrdá
na to-zaškrabat
na dveře zavřené.
Kdo naposled
ti mlíčko nalil?
V čí náruči
jsi se tulila?
A co si vlastně
přeješ?
Být kočka divoká
a nebo domácí?
Ani já nevím co chci...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Komentáře jsou poněkud drsnější, ale básnička je taková něžňoučká až dětsky naivní a vlastně smutná, protože mě je té kočičky líto, když si ji tak představím, jak někde mokne a mňouká na kolemjdoucí a nikdo si ji nevšímá, nikdo ji nepohladí, nepochová...myslím si, že si chtěla vyjádřit přesně tohle nebo se pletu?
27.10.2010 18:10:00 | UCET KE ZRUSENI
jen co by ta kočička dostala nažrat, hned by se z ní stala ta stará nezávislá svině
27.10.2010 14:09:00 | 6thSun
to jsou jen dva životy,
správná kočka jich má devět
a prežije je všecky
27.10.2010 12:56:00 | Romana Šamanka Ladyloba
