Jednou shoříme,
docela jistě...
Jako ten papír,
na který jsi psal ty svoje básně.....
Ach, příteli,
pověz mi.....
Co je to s námi?
Proč čas,
tolik staví se proti nám?
Slzy jsou perly,
bez ceny....
Avšak chytáš je do dlaní,
jako by to byl poklad....
A naše trápení,
prý nemá smysl....
Tak píšu vlastní krví,
že nemám sílu odporovat....
Že jsem smířená,
s osudem.....
A s tichem,
co obklopuje mojí duši....
A hlava se mi točí,
kdykoliv vzpomínky nedají mi spát.....
A tam někde je,
snad až na kraji světa má naděje.....
cítím Tvé kapky slz
jak v řadě padají k zemi
chytám je do své dlaně
a pouštím je tam,kde černá je jak ružové snění.
07.11.2010 09:42:00 | Danger
Co se dá dělat, to je úděl. Ale díky němu se nám tak hezky píše. A navíc, sama jsi řekla, že tu naději vidíš, i když je daleko..ale víš, že tu je :-)
28.10.2010 19:28:00 | Chancer
ale lidi, vždyť víte, že to snad ani jinak neumím :D psaní básní je pro mě terapie, děkuji :o)
28.10.2010 18:05:00 | whiolet