kdysi mi namluvili
že je tady úrodná půda
a tak jsem prožil dětství
ve hře koček s jednou myší
ponechán napospas trýzni
jako postradatelný trubec
na náhorní planině
kde se nedá nic schovat
endemita
ojedidělý živočich
snící o křižovatce hlubin moří...
až do doby
než mne dostihla
amnézie…
zrozen
na vlastní nebezpečí
usedám za bicí
a přešlapuji bez scénáře
z bubnu na buben
ty jsi vyšplhala na notu
v nadživotní velikosti
začala hrát na trubku
jako halasnice
co vyjadřuje své já
a já se stal partyzán
tvých přitažlivostí...
nosorožík kapucín
poletuje v soumraku
brusinky pořádají představení
z té nejchutnější stránky
a kolem sněhové vůně
prádla na šňůře
proběhla prskající duha
s akutní žárlitídou
na bílou...
buď mi průvodkyní
buditelkou rozespalého muže
chci být tvou Palmýrou
má Zenobie...
rám okna se zbarvil do pomerančova
a pak odložil skla
na cestu
podal jsi mi ruku
a já řekla
lano a cepín máš
otevřela jsem entomologickou krabičku
a vypustila duhu
pár motýlích křídel
a svižníka
usmál jsi se
přeskočil švihadlo
podal mi míč a zvolal
vidím zahradu Hesperidek...
01.11.2010 09:12:00 | Mbonita