Po cestě k Vranovu

Les vychřicí zlomilas,
stejně tak mě,
tělo ježs dřív zdobilas,
uhnívá vně.

Mě za ostatní směnilas
s naivitou dítěte,
krev moji proměněnou do vína,
s chutí teď pijete.

Tvé oči věčnost skrývají-
věčnou bolest,trápení.
Dalšího brzy vyměníš,
již začlo nové svádění.