Křídla a perutě
Křídla a perutě
Až mi zamává svět havraními perutěmi,
až mráz mi vleze pod kabátek bez košilky
vzpomenu na všechny krásné chvilky
pro nás všechny ze snů zrozené
Už pletu si svetřík pro hezké chvíle
s župánkem který kdosi kdysi ze mne svlékal
Dávám si na čas a čas radši běží pozpátku
Od pondělka do pátku si pletu tváře na polštáře
pak v sobotu a v neděli mne vidí ti
kdo mne nikdy vidět nechtěli
Až zamávám světu andělskými křídly
vznesu se nad zahradu ve stínu
brouk potemník mi vleze pod kabátek bez košilky
A soudit se sama budu za všechno neprožité
Tohle je kámen, tohle je voda – slaná a sladká
tamto je kůže hladká a tohle to jsou záda shrbená
pod žebra dýka vražená a lžíce naopak vydlabaná
miska hrachu a hrst strachu na zeď vhozená
Jsem znovu-zrozená pro jasmínové pole
pro žehnání obelisku v trysku letu jen pro dotek lásky
to co mne děsí
ti dávní noční děsi
to není nic
vůbec
vůbec nic
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Nechci být mrazem ni potemníkem,
však za ty verše jdu teď s díkem
za Tebou, Hannazkou, s jedinou otázkou:
Když děsí děsi, proč nejdeš za láskou?
Moc pěkněs to postihla...
07.11.2010 23:09:00 | Špáďa
Jednou rozpřáhneme všecí svoje křádla,
jednou jen pro nás až k nebesům...
...budou v jediný moment triskat
po celem světě všechna vřídla.
Jednou rozletíme se na celým světem,
budeme snad okouzlení celou krásou...
...ať už přírodní, nebo lidskou,
však naše cesta, stane už jenom tím letem.
07.11.2010 17:39:00 | NikitaNikaT.
Tohle číst, je blahodárná voda
až zamávám Ti šumivými křídly
pak odletím se v nebe nezaprodat
jako ti mnozí, co se v bibli zhlídli...
07.11.2010 17:09:00 | šuměnka
