Padáme z oblaků
na tvrdou zem,
zbaveni iluzí
sbíráme síly
pro další den.
Žijeme, doufáme,
sníme, bdíme,
milujeme, pochybujeme,
občas i víme,
co nesmíme,
neznáme, nemáme,
nový svět zříme,
proto dál dáváme...
Rozervaná duše básníka
klepe na dveře v naději,
že nekdo uslyší,
že někdo pochopí,
že někdo otevře...
Působivé a exceletní dílko, já si myslím, že nejen, že ST!*** je málo, ale není potřeba cokoliv dodávat, neb ten, kdo přečte, jistě pochopí. Tvé dílko mluví samo za sebe.
07.11.2010 18:55:00 | NikitaNikaT.