nepozvaná...

byla mrazivá noc
seděl zabořený v lenošce
se zamyšleným výrazem
ho pozoroval plamen
a nečekal žádného hosta…

když náhle uslyšel zaklepání
vyšel ven
ale za dveřmi nikdo nestál…

prohlédl faldy tmě
a když se vrátil zpět
na opěradle pelesti
sedělo neznámé stvoření
cizí a zvláštní…

já naslouchal
ale ono nemluvilo
já mluvil
ale ono neposlouchalo
jen tak stálo
a nečinně koukalo
obličejem do zdi...

když snídám
sedí na zábradlí
a ukusuje porcelán
když zatápím v krbu
zírá do průduchu
někdy leží před prahem
a jen tak
překáží mi
v průchodu
jindy se vytratí
a pak ho objevím pod peřinou
občas bloumá v komnatách
s duší náměsíčnou
nemá strach
sny sbírá si
ale nemá kapsy
tak je schovává
bez zjevných důvodů
ke mně pod kůži
na další časy...

tak takhle žijeme
pod jednou střechou
já a můj host...

pochybnost...