Můzičky moje, kde se touláte ?
Proč na mé rameno neusedáte ?
Oblažte mou mysl znavenou,
poušť vyprahlou, světem raněnou...
Šeptejte do pera překrásné věty,
na křídlech neste mne v neznámé světy,
do vlasů vílí prach nasypejte,
můzičky moje, najíst mi dejte...
Nektaru fantazie z kalichu květů pít,
parfémem něhy mysl okouzlit,
ovoce lásky ochutnat mi dejte,
mému srdci pokrm stěstí podávejte,
na míse z růžových plátků,
báseň Vám dám na oplátku...
Ach ty nevěrný múzičky jak rády nás podvádějí..koketují..drásají ale i sálají..vpletou ze slov hedvábí i zmar lásky ..přes masky v polích nekonečna ta touha po nich mnohdy nebezpečná..sálá z nitra..pro někoho nedostupná ,jiný z ní pije z plna hrdla.Dělá prostě divy,vzletná a nestálá..někoho mi připoměla ale to je od věci! Krásně napsané ST!
09.11.2010 11:13:00 | xoxoxo
Tak u Tebe ty moje můzy jsou, a já je pořád marně hledám.
Tak vzkazuju "alou domů"!
08.11.2010 16:24:00 | Elisha