Anotace: Tak sem dávám básničku své mámy z jejího horolezeckého období, kdy sledovala úspěchy i prohry expedičního lezení ve světových velehorách.
Jo v té době,to byli horolezci,vybavení nic moc,ale to srdíčko...
Díky za tak krásné pohledy.
15.11.2010 20:15:00 | Danger
Taky jsem kdysi psala poklonu horám a pohoří
/ asi bych to ještě někde vyhrabala/
velký respekt s krásou ducha od nich totiž sálá
a možná mi jednou pro ně srdce zahoří...
13.11.2010 19:11:00 | šuměnka
Supertipová.
13.11.2010 07:29:00 | Jarka
kdo propadne horám
propadne jim navždy
Krásné
ST
12.11.2010 20:16:00 | Mbonita
...je cítit velkou lásku a hlavně pokoru...
12.11.2010 19:16:00 | Lota
;-) nemám slov
12.11.2010 18:21:00 | Romana Šamanka Ladyloba
to jsou nádherná slova....ST!
12.11.2010 18:19:00 | hašlerka
Je to vlastně modlitba k hoře aby ji mohli pokořit a pak se ji dvořit. pěkná a hodná máma - dobře ji z toho vidím.
12.11.2010 18:07:00 | umělec2
To je dobrý,
jakoby tam máma byla...
12.11.2010 16:52:00 | Květka Š.
takhle to tam přesně v 73 vypadalo:)
je z toho cítit pokora
z hor kdy se ještě lezlo
dneska je tam za prachy vynášejí...
12.11.2010 16:46:00 | zenge