Suchá stébla
Suchá stébla
Anotace: bez anotace
Trošku slaně a tak trochu od kouře
chutná dech stárnoucího podzimu...
vzdechy suché trávy,
ty ustanou - na zimu...
mlčím...........
nebe je nízko a slunce už beze slibů
lehá si stínem do okna.
Záclona se pohla
to tluče srdce a touha překotná...
je obyčejné dopoledne.
Panorama ulice se srolovalo do dálky
někdy přijdeme o všechna slova
a zbytečné zdá se hledat nová.
Pochopení omezené velikostí duše
z laskavosti zbylo hubené klišé..
možná...
možná až zima mrazem spálí všechna
předsevzetí
touha se ztratí....prostě ztratí.
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk22.11.2010 20:36:00 Sladkalu
Verenko, ať se touha neztratí, bez ní by bylo smutno na světě, jako když zapomeneš pocukrovat koláč, víš...jinak je to moc krásné dílko a u mě máš ST
22.11.2010 01:13:00 Bambulka
Krásné, posmutnělé, ale ne bez naděje ...
Přesně, jak bylo psáno - život sám,
díky, Tvé verše já ráda mám ...
Touha se prostě neztratí,
jenom na chvíli usíná,
o další jaro bohatí,
nebudeme ji proklínat,
když se zase zpátky vrátí ...?
(a ona se vrátí, a silnější než dříve ;-)
16.11.2010 20:12:00 zzlatý
Pořád dál něco ztrácíme...
Pořád se někam vracíme...
Pořád je něco neznámé...
Pořád a zas to nevzdáme...
16.11.2010 14:40:00 Lota
...i přes svoji ponurost má podzim v sobě divukrásné kouzlo, i Tvoje báseň je toho důkazem...a touhy navzdory mrazu, který je možná spálí, jaro zase přinese...k čemu by to jaro jinak bylo ??? :-)
15.11.2010 21:48:00 René Vulkán
až na verš - záslona se pohla - což mi připomíná:
"rýna se s ní ohla
jak mohla"
(tedy dnes už klasiku poezie recese)
mi tvoje báseň přijde malebně krásná!
