Upíří vyznání

Anotace: Když se i stvoření noci skutečně zamiluje

Znám sladkost mnoha dívčích úst,
já nedržel jsem nikdy půst.
Jen tichým mžikem létat nocí,
a kterou chtít, mít ve své moci.

Ač z všech jsem kousek ochutnal,
Já o ty dívky málo stál.
A i když jsem jim třeba lhal,
já pro žádnou jsem neplakal.

A věčnost, ač jsem celou žil,
já po lásce jsem netoužil.
Však teď? Jak blíž být, když jsem dál?
V mém chladném těle oheň vzplál.

Až v noci k tobě příjdu s lunou,
Buď na mé loutně první strunou.
Jak měkce,tiše tahle loutna zpívá,
že i mne,upíra, tolik rozechvívá.

Jak toužím poznat bledou náruč tvou,
ach, buď mi noční odměnou.
Měsíc se na nás bude smát,
neboť jsi první, již mám vskutku rád.

Buď mi,čím pro lidi je svítání,
když vezmu tvou ruku do dlaní.
Chci poznat,co je v tobě něh,
budu tvou vodou buď můj břeh.

Na krk ti vložím věčný polibek,
pro tebe bych se pro vždy všeho zřek.
Pro tebe klidně života se vzdal,
Když vítr půlnoční si s tvými vlasy hrál.

Jsi mi tak vzácná, že nyní váhavě se ptám,
jestli tak vůbec odsoudit tě mám.
Dal bych ti věčnost, však s ní můj úděl a mé věčné trápení,
na věky spolu a ve věčnosti lapení.

A pokud tě nechám, a to mám větší strach,
tvé tělo se brzy změní v prach.
Tvá duše ovšem mohla dál by žít,
na rozdíl od mojí by se nedala zahubit.

Tolik mne soužíš, dávám ti tedy na výběr,
vybírej moudře ,prosím nepřeber.
Toužím být s tebou, a jestli toužíš též,
řekni jen,že to tak už na vždy taky chceš.

Potom jen ucítíš mrazivé kousnutí
uvidíš jaké je se smrtí prolnutí.
Ucítíš na okamžik žár a potom chvíli chlad,
budeš pak moci věčně žít,však krví lidí tišit hlad.

Já sice tolik bych si přál mít tě pro vždy blíž,
však, jestli mne příjmeš, vše, co jsi poznala tím pak zatratíš.
Láska však není sobecká a dnes ti dám vybrat si,
buď odejdeš se mnou, nebo tu zůstaneš dále, a potom jen dále žij.

Zda zůstat člověkem, nebo ochutnat kousnutí, po němž vše zavíří,
a s nocí pak přivítat náš život upíří.
Říkáš mi, že mě miluješ, ta slova moji duši plní,
prý jsi mě dávno čekala, a za mnou by šla i skrze trní.

Dobře víš tedy, že pak že nebude jediné cesty zpět,
vážně si vybíráš pokrevní polibek?
Já jsem ti vděčný, bez tebe zhynul bych,
však víš, vše co teď uděláš, to bude nyní hřích.

Souzení zapřeni, skryti už na vždycky před vsím i před sluncem,
tak bude od nyní vypadat každý náš další den.
I přesto mne miluješ a já tebe miluji také až na věky,
od nyní na věky nechť mohu cítit tvé nádherné doteky.