KNIHOVNA MOUDRA

S kovového šumu nadčlověk,
třpyt panské rasy.
V olověném pouzdru hřmí novověk,
střelka unavila oceánům kompasy.

Na sever nebo na jich,
břichaté plachty polykají vítr.
Rozezněli se nadpisy starých knih,
mapami,ostrov pokladů procitl.

Člověk nadčlověkem bohatý,
překonal sám sebe a myšlení.
Knihovna,smysl bytí je v ní zajatý,
poklad všeho moudra v ní pramení.

Tolikrát ji hledali,
na bájných místech,marně.
Při tom,na dosah ji měli,
v srdci leží,v každém z nás,na dně