Anotace: ...po dlouhé době
Cítíme se jako kaluni s černýma očima
-linie někam donekonečna-
hýbáme se na pružině
vytrkujeme oranžové kudrny z pruhované krabice
děsíme děti
a děsíme se dětí
Po ránu jsme rozpustilé holčičky
a po večerech pláčeme
osamělé
zavalené vzkazy od nechtěných
výčitkami od neodbytných
zhnusené zbytečnosti
-dusíme němý výkřik!
-zabíjíme?
-dožíváme...
-odpovědi jako jarní beránky
být, či nebýt?
Já myslím, že ten konec k tomu patří, je to dopsaná myšlenka celého dílka, a mě se líbí, má to spád a hlavu a patu...:-)))
13.12.2010 18:50:00 | Sladkalu