stál jsem na chodníku
tak trochu nerozhodně
ona do sebe obrátila sklenku
s dvěma deci portského
zvedla se z terasy
přistoupila ke mně
a lehce ostýchavě řekla
dobrý den
jmenuji se Xenie
a když dovolíte
převedu vás
na druhou...
na krku měla
dezertní lžičku
nabídla mi sušenku
pak zabořila prsty
do plátěného pytlíku
s kávovými zrny
a já ucítil vůně
vzdálených Světů...
řeknu vám
byla to procházka
par excellence
prošli jsme štreku dlouhou...
celou tu dobu
mi však vrtalo hlavou
proč se prochází
zrovna se mnou
až už jsem to nevydržel
zakoulel očima
a zeptal se...
odpověděla mi
jen tak samo sebou...
vycházím z toho
co o tobě vím
a ne z toho
jak tě vidím
ty můj optiku…
pak mi ta holka
vlepila hubičku
vrátila bílou hůlku
a rozeběhla se
schodištěm vzhůru
pomáhat dalším
s náručí otevřenou...
1) mám dojem, že jsem to zažil
2) tvoje verše jsou geniální
3) ta báseň má úplně naprosto totálně maximální všechno z nároků, které bych si kladl na báseň, kybych chtěl být nejpřísnější, co jen dovedu... a to je neskutečný
21.12.2010 08:50:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Příběh ten vtáhnul mě do děje
nevidím, neslyším, zastavím čas
to se mi moc často neděje
vracím se k němu do vešů tvých zas
ST*
29.11.2010 13:46:00 | Kapka
Dobrý den
Jsem ještě beze jména
A když dovolíte, buďte můj sen
A já zas Vaše snově polapená…
29.11.2010 13:34:00 | šuměnka
Pane..
kde tu chumelí gumoví medvíci?
to víte jsem šibalka..
ve třešňovém boa
s malými rukavičkami
co jde po záchranným kruhu
a nějak se točím v kole
na schodišti.
Vy mi jistě povíte
kam jít na pomeranče.
A Tawny já...ráda
hlavně s čokoládou
při šachové hře...bílý králi.
29.11.2010 10:09:00 | Mbonita