.
peklo steklo o pár pater níž
nebe je pořád stejně vzdálené
já ignoruju zemskou tíž
ale ona mne ne
a tak se plácám pořád na půl cesty
někdy horko, jindy chlad
často nesvětlo, někdy nestín
občas pomýlený prstoklad
sebevražedná touha po životě
ve frontě na obří tobogán
a ospalé malé kotě
v každém z donucených rán
hrníček ručně malovaný
a v něm kafe hořce vonící
jitrocel na všechny živé rány
a protijed na lžíci
peklo si dole pobublává
nebe jen tiše vyčkává
mezi nimi zelená se tráva
a kde jsem já?!
.
Výstižné dílko, řekla bych, že se takto teď cítíme s miláčkem... a peklu nic nevysvětliš, protože nechce :o(
05.12.2010 09:47:00 | NikitaNikaT.
Na krásné modré!
Na krásné modré tu mají
verše, co moudře dumají...
Mnohý se jimi tu nají.
I ty Tvé mne pestře zasytily!
04.12.2010 18:47:00 | Špáďa
Stojíš rovně, dobře víš
V oblacích tiskneš zemskou tíž,
co navrací se k srdci zpět
A teď
ST
04.12.2010 18:25:00 | rezina