Maluji svůj pokoj na bílo
vymývám černo své duše
v špinavém rohu hledám co se ztratilo
vykřiky touhy zní z mojí duše
přetvářím své srdce k obrazu
obraz Ti neukážu
ve světě plném
dávno už o to nestojíš
malůvky jedním tahem mažu
měním co už se změnilo
zaplétám se do svých citů
výkřiky touhy neslyšíš
bydlíš za řekou tam Já nedokřiknu
Maluji své tělo na bílo
by vidět bylo jak jsem se změnil
bílo se vpilo do špíny
Já Já zůstal šedý jak předtím
Už tě tu mnozí přivítali
a já přidávám se též
tak do modré maluj svými slovy
lepší než tady nenajdeš... :-)
07.12.2010 17:07:00 | Kapka
Možná, že zvenku
šedá zdá se
Však uvnitř těla
kolébá se
Čistota bílá
Buď vítán!
06.12.2010 23:22:00 | labuť
Vítej na Liter.cz!
Tvé dílko mne oslovilo, je poutavé a zymšlenkové, to je moc dobře. ST!*** za to.
06.12.2010 22:40:00 | NikitaNikaT.