Návštěvnost
zastávka...
zastávka...
usedl na kámen
ve zřídlém vzduchu
popadal dech
a ty jako bys to tušila
jsi najednou vystoupila
v bílé tunice
pod vzdáleným hvězdným svitem
jako mořský vánek
co přináší vůni ze zahrad…
teď jsme v páru
zažehlých loučí
a ony v osvětlení
sebe sama
zdůrazňují
tvé rysy
v obličeji...
zhasnul jsem je
aby nebylo vidět
vůbec nic…
vybral jsem totiž noc
kdy nesvítí měsíc
abych tě mohl lépe pozorovat...
dívám se na tebe
spíš očima mysli
než těmi ve tváři
a ty se třpytíš
jako mořská hladina
rozražená vesly…
i když nás dělí oceán
a stovky let
nedovedu si představit
jak bych tě mohl neznat...
jsi všechno co vidím
i všechno co nevidím...
tak jak mne objímáš
zahušťuješ
a vládneš mi
tak objímáš celý svět
a já žijí tím
když tě mohu dýchat...
jsi má Pnéuma…
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tiskprekrasne
09.12.2010 20:01:00 | janewe
Oči mysli - to je krásný obrat.
08.12.2010 21:13:00 | Jana M.
..objímavá..
07.12.2010 21:10:00 | isisleo
*
07.12.2010 15:41:00 | páááááááá
... zhluboka a volně...
07.12.2010 11:19:00 | labuť
Volný verš moc nemusim, ale v Tvém podání je to mazec! :) -S-
07.12.2010 10:52:00 | Skywalker
moc krásná,moc...
ST.
07.12.2010 10:47:00 | Květka Š.
V křižování není nouze o zaujetí
/ některá koutkem oka k zahlédnutí
některá jenom jako závan na perutích
a některá tak nepostřehnutelná, že hned uletí /
A některá tak výsostná, že zastavit se musí
Tak vrcholná, že dech se ztrácí z pusy…
I když nás dělí oceán a stovky let či milióny
Ujíždím na zvuk zvonkoher! A nyní slyším zvony…
07.12.2010 09:00:00 | šuměnka
Krásná.
07.12.2010 07:54:00 | CULIKATÁ