bezmezná...
bezmezná...
sedl jsem si
na okraj vesmíru
a zkusil natáhnout ruku
povedlo se
ještě tam dál je
trochu nekonečna…
kroužíš kolem
po oběžné dráze
a ozvučuješ svět pohybem
nepřetržitého melodična…
říká se
že nedokážeme
zachytit uchem
žádný zvuk který není
přerušovaný tichem
ale já tu hudbu slyším
srdcem…
občas mě napadá
kdy jsi se vlastně narodila
ale pak jsem si uvědomil
že to není důležité...
nevím jestli se mi podaří
někdy dospět
až k tobě
ale jedno vím
stačí mi
abych se přiblížil
má Akmé…
Komentáře (15)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
Melodie myšlenek plujících nekonečnem
v souzvuku s tichem duše a tlukotem srdce
Myšlenky plují všemi vesmíry,
krouží kolem sebe v něžné harmonii,
souzní a objímají
Neumím vyjádřit slovy, jak moc se mě Tvá báseň dotkla ...asi nebyla a priori určena k tomu, aby při ní čtenáři tekly slzy ... tak promiň, já nemůžu jinak ...
09.12.2010 23:57:00 | Bambulka
ja obdivuju nejen Tebe, ale i Tve komentatorky... to je jako vstupenka do jineho sveta
09.12.2010 19:57:00 | janewe
Přibližně moc kouzelná, bezmězně mě potěšily ty bezmezné obrazy ... A dál? ...
08.12.2010 20:05:00 | kikis
Co dodat ucelené,obrazné,podporující čtenářovu fantazii.
Výborný text.
08.12.2010 15:26:00 | mademoiselle secret
ta bezkonečnost vesmíru
je má matka
a já
jsem jen malý červený trpaslík
co zabloudil v jiné galaxii
při trhání fialek.
Lék hledám v souzvuku
hudbu v tvých slovech
a věř ,že nejsem opeřený had
umím naslouchar duším i srdcím
chodců po obloze
bohům i bájným hrdinůmm
Apolóne...
08.12.2010 10:34:00 | Mbonita
Kdy jsem se narodila?
Rodím se pořád dokola;
Snad poprvé od moře šumění, jak pěna bílá
Z odrazů srdíček o stěny zvonů, když půlnoc zavolá
Z úsměvů prvních malých batolat
I z křídel mávání všech létajících per
Z koutků citelných úsměvů, které se umí smát
A z mléčné dráhy, v které prstem kroužíš symbol jako směr…
08.12.2010 09:16:00 | šuměnka
