VANA

Proudem slz napustím vanu vzpomínek.
Z přání vybublám si horkou něhu.

Roj vlasů smáčí smutný déšť
a po nos ponořím se do touhy.

Balzám tvých prstů omývá mi tělo.
Klid mi v tepnách brouká sonety.

Šepot dávných snů mi proudí hlavou
jen mysl je zavřená jak zarezlý kohoutek.

Do pórů mi vniká teplo naděje.
Svůj smutek spouštím do stoky dávných dnů.

S poslední bublinkou vytrácí se samota.
Dál zůstává tvůj stín.

A vůně čokolády.