Anotace: Z nevalných pocitů procitla slova, aby je přenesla dál a opěvovala, jejich krásu skrytou v ohavnosti...
Kymácíš se v mých očích,
v proudech vichřice,
jako kyvadlo,
odbíjející čas
mého mizení.
Na vlnách zmatení
chytám svůj
poslední dech,
opojený tonutím.
A opilá realita
smáčí prst
v mozkomíšním moku
a maluje s ním
do střízlivých maleb
protitahy.
A obraz se roztéká...
na hladině dna
všech závratí
ztrácím
svou
konturu.
...a co mám říkat já, když se mi ve sklivci prohání chobotnice a před levým okem poletují špinaví pavouci s černou nití ve zkažených zubech?...
ST!
11.12.2010 15:35:00 | Mario de Janiero