okna do prosincového rána

S ránem jsme zpět vrženi do chaosu všednosti
venku jen bílá čistota vnějšku
oknem sleduji zmatečnost
pod sněhem zatajenou

povím ti o tom jak mám rád to světlo
mladé a chladné
bez pohnutí
když dívám se přes sad
jak na horizontu ze šera roste město
končí to odlesky od skel vzdálených budov

můžeme spolu ještě chvíli setrvat v mlčení
vidím tvou tvář a tiché víření vloček za okny
v té vteřině jsi dokonalá
a učíš mě strachu z nenávratna