Anotace: .
.
pohlížím na svůj život cize
vlídně
a s pochopením pro možná nedorozumnění
svou tetou objímán pevně a nepovrchně
podoben dědovi, jejímu tatínkovi
krásnému člověku co umřel v bolestech
rozumím lidem
že občas odloží zdání sebevědomí, veselosti a bublavého společenského štěstí
a jako kňučící štěňátko
schované za bouřky pod velkým psem
uvědomí si
pomíjivost
a nutnost návratu
Žena s Mužem kdysi utrhli jablko Poznání
a my ho teď jíme
namáhavě klopítajíc kamenitou pustinou bolesti a nemocí
prodírajíc se hořícími rudými bylinami egoismu
jak malé děcko
hněvivě si střežíme svoji hračku
však tepající srdéčko máme připravené k láskám a přátelstvím,
zlobíme maminku
a než stačíme o stupínek vzestoupit a pročistit svoje světlo
už zase v domově důchodců drobíme piškot
život
smrt
život
smrt
život
smrt
život
smrt
škola
prázdniny
škola
prázdniny
škola
prázdniny
škola
prázdniny
.
... V tom máš neopakovatelnou pravdu . Je to stálý kolotoč zrodů a smrtí a v tom kolotoči se točíme pouze my nedokonalí . Ti dokonalí vcházejí do Božího světla , sami se stávají světlem a už nikdy se nemusí vracet .
Zdraví Jirka
23.05.2011 08:58:00 | kavec
Co říct je to smutné i krásné,nevyhnutelný je úděl lidských bytostí...krásně napsané
06.05.2011 09:59:00 | la loba
ty dva posledn= odstavce tomu imho přidávají na síle celého textu
21.12.2010 07:27:00 | Romana Šamanka Ladyloba
až na dva poslední odstavce krásné
16.12.2010 20:19:00 | Lilien