.
... a květiny dávno zlomily se v pase
pod tíhou dešťů kroků dní
nad hlavou spících sedmikrásek
zní melodie času famózní
... a po zimě zase hlavy zvednou
pak protáhnou stonky lístky okvětí
a znovu milionkrát a jednou
probudí v lidech něžné dojetí
... a budou barvy chutě vůně
zvuky co v bílé dlouho chyběly
a tomu kdo snad po tom všem stůně
jaro zas dary nadělí...
.
Slova "času" a "něžné" se mi zdají nadbytečné. Ale je to jen můj pocit.
Báseň by se dala zařadit do skupiny "klasika" a to neříkám s despektem ale respektem.
16.12.2010 23:01:00 | René Vulkán
...báseň je pěkná moc ...
...po napadnutí toho bílého svinstva jsem byl na zahradě dvaX ...a dvaX hořce zaplakal ...
...kua ...
15.12.2010 17:28:00 | WhiteSkull