Krása se nehledá

V nánosech méněcennosti,
zavřeni ve svém taji,
s pocitem ošklivosti,
s vlastní kuší,
závidí a sní,
že ji v sobě mají,
aspoň pár dílů…

Ale vždyť
jen se podívej…
Spočívá v jednoduchosti…
Jak listí bez žilnatin
a květy bez pylu,
jak tělo bez kostí,
co jenom hýčká
to srdce s duší…

Je tak prostá
a vůbec se nehledá…
Máš ji totiž
přímo před sebou,
když trošku
pozvedneš víčka…





vidíš…?