Až jednou...
Až jednou...
Anotace: ...budu žít dál, tam, v desáté galaxii, milion parseků o pozemského Slunce a možná ještě dál...
Z hrudi vyšel poslední vzdech
a s ním, nepatrná mlhovina,
má duše, mé já...
Najednou rozumím, chápu koloběh...
Naposled má mlžná podstata
objímá stromy, květy, mé drahé,
vše plyne tak snadně...
A letím dál a výš, jak raketa,
pak obklopí mne ticho, paže chladné...
Pojednou vím, proč tu jsem !
Snad je to za odměnu, splněný sen
proletět galaxií až na okraj, a dál.
Poznat nové světy,
průzkumník co poznává,
sám nepoznán...
A jako mořská houba nasát
podstatu bytí neznámých života druhů,
a pak si vybrat podobu
v jaké znovu žít budu,
v desáté galaxii
daleko od našeho Slunce...
Milion parseků vzdálená
úžasná, vyspělá inteligence,
mé mlžné podstatě, mému já
dá hmotný tvar.
A jako znovuzrozená
budu žít dál tam,
v desáté galaxii
milion parseků od pozemského Slunce
a možná ještě dál...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
ááá,tady si někdo lítá,tak pozdravuj mi Venušanky :-) a zbytek osazenstva ...
11.01.2011 16:55:00 | Danger
je to zvláštní shoda; / tento týden už druhá
teď, právě teď, poslouchám
Helloween - Light The Universe
a kliknu na Tebe...
Tvá slova plynou jako voda, jak křišťálová vzpruha
a jen se sama sebe ptám
zda i Tobě připadá krásný vřes
co v odraze té hladiny je vidět do nebes...
11.01.2011 12:01:00 | šuměnka
A já tam budu také žít
sklenku po sklence s Tebou pít
a budeme spolu breptat, ano?:-)))
11.01.2011 11:18:00 | CULIKATÁ
Tvé dílko je pro mě zamyšlenkové, ale zároveň chmurné, já vím, že jistá etapa, ta závěrečná našeho života nás nikoho nemine... jen asik mnoho lidí bolí o tem číst. Je to proto, že už máme několik těch, kteří nám do této galaxie vyletěli rychlostí střely... a my, nestačili se mnohdy ani rozloučit.
11.01.2011 06:20:00 | NikitaNikaT.
