Marnost

Anotace: všechno je takové... ne snad?

Není to nic,
jen nádech raní rosy,
jen vzpomínka,
nic a všechno.
Ty ani nevíš, viď?

Polaroidový fotky v celofánu,
smutek večerních ptáků,
slzy a pláč a křik,
bezmoc a beznaděj,
v popelnicích plastový stromky,
duše v papíru
napsána
pak ztracená...

Vlny plujou po moři
jen odrazy myšlenek.
Co když?
Pár ošlapanejch bot a špinavý kalhoty,
zrzavá noc

Prsten od lásky,
na chodnících co kámen to jeden
ztracený,
počítáš dny,
maluješ obrazy,
zapínáš rádio,
svlékáš šaty,
píšeš,
sníš...
V panelácích táboráky
a na náměstí bál
banánových slupek

Nic to není,
závidím...