přesazení...
přesazení...
kruté vojny
kdy nicota tryskala z nitra
v burácivém chorálu
setřásl jekot blizzardu
z oblohy
kapky vláhy
by se vpily do vysušené kůže
jež je lačně nasákla s chutí...
dřímal u ohně
opřen o letitý kmen
a někde uvnitř
se tiše rozléhalo
mručení černé pumy
to se mu asi zdálo o ní....
tančili spolu troufale
v magnetickém poli
bez pólů
jako utržení ze řetězu
že i slunce bylo proti nim
jen nudná plazmová koule
beze změn
a kyvadlo
uprostřed oceánu
se komíhalo zpomaleně
jako šum roje
ve větvích jabloně
v horském poledni...
tisknul ji k sobě
jako prosluněné hrozny
z bujné úrody
míza jim vířila v žilách
jiskřivým třpytem
hvězdných kamenů
v barvách sieny
a pak ti dva
ztřeštění
mezi chvěním a doteky
si lehli na záda
do rozbouřených vln
a nechali se unášet
jedno kam
protože díky té
zvířené míze
bolest není cítit
tak prudce...
probral se
do zvuku polnice
jako u vytržení
připnul meč
nasadil pancíř své zbroje
a ještě než se rozběhl
do té vřavy
zahleděl se...
květy jabloní
dopadají na srdce
potažené suknem
jako rekviem
já se však usmívám
a říkám
na shledanou Umbro
jednou se sejdeme...
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tiskkvěty, co rozkvetou jen drsně a jednou...
16.01.2011 22:06:00 | Verena
..stínová..
15.01.2011 20:28:00 | isisleo
Já č a s t o k r á t
jsem byla rozervána vniveč. Na cáry
A opět spojena
jak dílo tajných přání…
Zažila války, bídačení, hlad
Všechny ty lidské slabosti a rozmary
Kdy zem se zalykala červení
či byla na uhel a na prach spálena
A já se těsně nad ní vznášela a hladila jí dlaní
a snažila se lidskou krev na život proměnit…
Na krku nosím teskné amulety výkřiků
A na zápěstí kroužky dýmu z mnoha bitev světa
A bolest očí před smrtí je všita do mých knoflíků
A burácivé chorály jekotu jsou můj metál…
Tudíž jsou chvíle
kdy i mně se o něm zdává;
kdy v tanci troufalém jsme jako utržení
kdy slunce vprostřed čel nám svítí rozpustile
kdy kyvadlo je opačně, než-li se běžně stává
a beztak rytmus udává v své intenzivní síle…
…tisknul mne k sobě ve chvění
s doteky k rozbouření
byli jsme unášeni někam k zvíření
a bolest utichla / jen proto si ho cením!
Polibek mezi lopatky na horkém plameni
Jen květy jabloní tam po nás zůstali
Jen tráva zvláštně skloněná, spíš v tichém uctívání
A nic nebylo vyřčeno… Tajemství kouzlo zahalí
…na shledanou mé rekviem. To z krve padlých rytířů se zhmotnilo mé přání…
15.01.2011 17:19:00 | šuměnka
V magnetickém poli Tvá slova tančí jak kousky neodymu co éterem letí ve vzletnosti pocitů a rýmů...pěkně píšeš a neotřele je radost Tvé básně číst ST!!!
15.01.2011 10:25:00 | xoxoxo
čistý štít a postoj hrd...co je to vlastně hrdobec?
PS:Jaksi zaostávám v rozkladu o))
14.01.2011 12:27:00 | střelkyně1