Oddaná Smrti a Temnotě

Anotace: aneb epilog anděla smri

Sbírka: Konce

V dešti tančící s démony,
v šatech barvy noční tmy.
Oči má světlé, zelené,
vlasy blonďaté, rovné.

Magii temnou ovládá,
je zlá a také tajemná.
Stromy i kameny k zemi se klaní,
i když popravdě moc krásná není.

Kluky krotí pohledem,
jak my to nikdy nesvedem.
Krásný, chytrý syn života,
klaní se jí zhluboka.

Přidělává smrti práci,
do temnoty se ráda skácí.
Mladá, chytrá na střední,
zbývá jí jen málo dní.

Zelený zákal, ach ta barva jejích očí,
je slepá, rodiče něco zkusí.
Na malou, neškodnou operaci brzy jde,
už ví že tam něco nevyjde.

Však smrt si ji oblíbila,
i když kvůli ní práci měla.
A tak první anděl smrti,
kterého není okem viděti.

V černé městem prochází,
mizí když slunce vychází.
Teď vidím ze všech nej upíra,
co zrak svůj na mě upírá.

Bojím se ale neutíkám,
smrtonošku uvítám.
Stala jsem se jejím prvním jídlem,
jak do světa smrti přijdem?

Já už sem si vybrala,
smrti jsem se oddala.
Smrti a temnotě navždy,
teď páchám své vlastní vraždy.

Přijaly mě jako dceru,
s osudem se já neperu.
Jsem krutý a chladný anděl smrti,
však mne nemůžeš spasiti.
NIKDY!