prchavě...
prchavě...
je půlnoc
sedím si na kaktusu
prakticky nahý
avšak s jistou mírou vkusu
a kdesi uvnitř pulzuje člověk
jako pingpongový míček
mezi svobodou a láskou
tak jako v lidské duši
co touží po společnosti
ostatních bytostí
a zároveň
si neodolatelně chrání
své privaté...
kdysi v mládí
jsem míval velké obavy
ale když jsem je zmenšil
do hlavy
zjistil jsem jak jsou malé...
očas uvíznu v davu
a pociťuji jistou odtažitost
vůči ostatním
ale když se plavím
na moři dní
mnoho hodin bez větru
mám chuť
obejmout s vřelostí
kohokoliv
kdo se objeví na obzoru
byť s pirátskou vlajkou...
začal jsem si pískat
na klíče
a ona se protáhla
tiše
klíčovou dírkou...
pohybovala se ladně
jako poušť
s matoucími přesypy
voňavé koření
rozdráždilo mé chřípí
a proniklo jazykem
její pohled modři
drtil mou sítnici
a já náhle pochopil
jak se cítí prach staletí
usazený na žule
rostoucího schodiště
když jej někdo zvíří
chodidlem...
omámen
z toho nepatrného dopadu
přivinul jsem ji k sobě
ona zaklonila mírně hlavu
a ústy povodně
vesmírného rozsahu
promluvila
je tedy zřejmé
že ony dvě síly
jsou možná soupeřivé
ale nejsou opačné...
přejel jsem bříškem prstu
po lince
od jejího čela
přes obličej
k soutěsce dekoltu
pojďme si s nimi hrát
má Hipparchié...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
https://www.youtube.com/watch?v=7ON0iKXVUPw
být krásná, umět zpívat, umět cítit...
neumím, ale díky ... mé šedomodré oči jsou zastřené...
01.07.2017 03:01:40 | zelená víla
doufám ve šťastný začátek...o))
Jinak tahat ty bodliny docela bolí!:-)
19.01.2011 15:09:00 | střelkyně1
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b9/Hipparchia_of_Maroneia_Villa_Farnesina.jpg/444px-Hipparchia_of_Maroneia_Villa_Farnesina.jpg
trošku delší adresa ale jinak to nešlo :o)
19.01.2011 11:59:00 | hanele m.
P r o t á h l a
jsem se tiše
dírkou klíčovou
Zapískal notu vzkazovou
Tón smyčců žesťů smíšen
bych křídla k letu roztáhla…
Byla už půlnoc dosypaná
Stejná, jak mnohé předchozí
A přitom tolik jiná
/ to jsou ty úhly pohledů;
když koukáme se zvečera a potom zrána
když času málo nebo moc je k explozi
když z vteřiny je věk a věk mžik oka stíná
když pára vyprší se zmrzle do ledu…
Co asi pak je mezi svobodou a láskou?
Jak křehké sešití je vlastně svázání?
Jak vůbec vypadá ta duše s černou maskou?
A mohou odpustky někoho zachránit?
I ve větrném těle srdce tepe svojí
ačkoli víc jsem nahá, než se vlastně zdává
Jsem silná, křehká / někdy se i bojím
Mám více těl, jsem možná vícehlavá
A empiricky dím, že nikdy nepostojím…
Zvířil mne chodidlem
/ mě samotnou baví ten jeho detailový cit
a smysl pro humoru kus /
Vždy promíchá mi myšlenky;
jak koktejl chtěl by pít
poslouchat teskný blues
a vůni koření ucítit pod nosem
Já zaklonila mírně hlavu
když bříškem prstu přejel linku od čela až ke břichu
a pak se z mých úst řádně nadýchnul
…a já ho sebou zakryla. A společně se zamotali do větrných hávů…
17.01.2011 16:19:00 | šuměnka
Sedět na kaktusu,tak jo,
ale pozor,
co když tě někam ten kaktus
auuu,píchne?
17.01.2011 12:19:00 | Květka Š.
Na kaktus si nesednu, ale Tvé létání nadpozemnem mě krásně ovanulo... :o)
17.01.2011 12:03:00 | labuť
