Z červeného nebe na východní straně
a chcete-li, ze slunce na té západní
odraz podvedl smrt, osvětlil celé pláně
A podváděl i nás / tak v jeho třpyt se propadni…
Však byl to jenom sen! A co to znamená?
Spíme! A snít budeme nejspíš na věky
Bloudící duše bez těl, bez jména
V příchodech, ztrátách, spirálách vesmírem dalekým…
A fragment zůstatků stojí u našich vzpomínek
A stíny zůstávají stále v našich rukách
Tmavé, šedé a truchlící. V barvení pro rozbřesk
Bude to vandrovní den poslední v zelených lukách?
Já vím, co chci! A říkám, co chci říci!
A nikdo nemůže vzít tohle právo pryč!
Má paměť zůstává, v oblacích mrholících
Duha ji odmyká. Ač ráda ztrácí klíč…
Čas v zimě, je jak tichý rubáš sešpendlený
A tep je den, kdy mlha roztrhala závoje
V svém životě si můžem´ vybrat zkázy, změny
A stíny stavět rukama, s krví a bez boje
Však pokud ke světlu se obrátíme bezděky
Spatříme i hořící noci v skvostných plamenech
Pak vandrovní den začal dneškem navěky
Pak prostor nemá hranici. A nemá ani břeh…
žije..prostě žije
jemná filosofie chvil,slov,
pravd stoletých
teplo v duši
zima i smích v podkoleních jamkách
při chtění být ženou
vír v ranní kávě
pro vše tohle
právě
chce se mi žít...
ST
19.01.2011 07:40:00 | Mbonita
...
se západní, či které strany
fragmenty pozdní červeně
zapsaly snů mých na stěně
výkřiky železné panny...
***
Jiří
19.01.2011 07:10:00 | j.c.