M ě l právě
vyražený dech
/ mrznoucí páry květ /
když zadíval se směrem ke mně
k mé projasněné hlavě
do vzdálenosti miliónu let
výš po schodech
určených bodem času Země…
…byl omotaný drátem rozžhaveným
tak vzala jsem si azbestový plášť
a místo šípů rampouchoví
a pod podvazky tuby mlžné pěny
a víno k posilnění / ač mívám k němu zášť
odkáplo z chladné čepele
pak nasadila výraz sněžné sovy
k nosu mi stoupal dým
co pálil clonou všechno další
pukaly vzdechy, teze domnělé
/ já zvedla jenom límec, jako v čase zim /
když pad´mi k nohám jako padlí andělé
bez barvy v očích, bez skvrnek i falší
obličej ztvrdlý měl / vlastně my oba
a vlasy zpopelněné
i kůži kmeta věky přestárlého
zvláštní to pohled, sfinga novodobá
co vesmírem se žene
a přes svou schránku mluví v tichu něhou
V své mysli jediný měl cíl
/ ano, tak dva, i Vy to tedy víte /
chtěl na sever, aby se ochladil
…a potom další, jenž osudem mu předurčíte…
24.01.2011 15:53:00 | šuměnka
Jediný směr
na sever...
Paráda
21.01.2011 23:10:00 | Markéta Hl.
vane správným směrem...
21.01.2011 22:04:00 | Mbonita
:-)))..žbluncová..
21.01.2011 19:00:00 | isisleo
en ... když nebudu vědět kudy kam ... zahřát další srdce
21.01.2011 11:34:00 | Helena Lovecká