Stezka odvahy

***luxusní***

30.01.2011 14:52:00 | Jaromila

jo..tak nějak si to pamatuji
a víc už ani ťuk
možná, že za ruku mě držel kluk?
já drtila ho svojí dlaní a nemohli jsme ni krok ujít...

25.01.2011 18:35:00 | šuměnka

jak pravdivé popsání pocitů...

24.01.2011 15:21:00 | Mbonita

..dobrý..

24.01.2011 12:34:00 | Květka Š.

Pěkná vzpomínka...trošku se bát není na škodu.ST

24.01.2011 11:35:00 | Tanzania

Já zase stezku odvahy měla ráda..ale jasně že se i bála,ale bylo to dobrodružství a jednou jsem se s kámošem i ztratila a museli nás hledat..ale dopadlo to dobře a proto tu dnes můžu psát..na to se nezapomíná ..Líbí;-)!!!

24.01.2011 10:40:00 | xoxoxo

Krása okamžiku v koncertu několika slov... perfektně jsi zachytil běh myšlenek.

24.01.2011 09:25:00 | labuť

znám to, pocity naprosto stejné :-)

24.01.2011 09:20:00 | nejsembásník

při stezce odvahy jsem zjistila, že člověk je svobodný.. nikdo a nic, ani vedoucí, ho nedonutí udělat co opravdu nechce (jít v noci sám do lesa), takže stezky odvahy jsem se nikdy nebála... protože jsem věděla, že tam prostě nejdu!

24.01.2011 08:57:00 | JA.RO.

Dělala jsem na táborech vedoucí a ráda vzpomínám na stezky odvahy...Největší rošťáci meli nejvíc nahnáno :-))
ST...!

24.01.2011 00:32:00 | Sladkalu

jasné

24.01.2011 00:25:00 | ni.va

Uf, z toho běhá mráz po zádech. Já se bojím i doma, ale na to mi pomáhá počítač. V nejhorším si pustím metal a strašidla se leknou a utečou. :-D

24.01.2011 00:15:00 | divoska_jaja

živá vzpomínka :-)

23.01.2011 23:44:00 | Helena Lovecká

Já se jednou bála víc než děti, když jsem dělala dozor, ale byla sranda:-)))

23.01.2011 23:43:00 | CULIKATÁ